Den odhalení - Den odhalení

Byla to ironie osudu. Byl den Svatého Valentýna a Harry se zrovna nacházel v jedné ze zemí postižených tímto svátkem. Ve všech výlohách byly obrázky šťastných párů v srdíčkách a Harry marně hledal, jak se jim vyhnout, když náhle proti němu vyšli dva kluci, blonďák a brunet, vedli se za ruce a okolí si nevšímali. Neexistovalo pro ně. Existovali jen oni dva, jeden pro druhého, a vyměňovali si zamilované pohledy. Najednou se zastavili, aby se políbili. Pohledy okolojdoucích byly plné odporu a pohrdání. Harry čekal, že se obdobná reakce dostaví i u něj, ale marně. Najednou s překvapením zjistil, že to, co mu hlodá vnitřnosti, není nevolnost nebo odpor, ale stesk a skoro žárlivost. Najednou věděl, že veškerá nechuť, kterou dosud k homosexuálům cítil, byla jen obranným reflexem, něčím jako podvědomé pokrytectví, strach, aby si nemusel přiznat, že je jedním z nich. Dnes ho ale síla jeho reakce překvapila, bylo mu jasné, že to určitě není Valentýnem, ani brunetem, který rozhodně nebyl jeho typ… Podíval se ještě jednou na blonďáka a žaludek se mu sevřel. Udělalo se mu mdlo, až se musel opřít o zeď. Mladíci se po něm ohlédli kritickým pohledem, jako by tušili, že za jeho stavem je jejich polibek. Co ale nemohli tušit, byla pravá příčina Harryho nevolnosti. Ale zkuste zůstat v pohodě a při smyslech, když 15 let jezdíte po světě, plazíte se po poušti, šplháte na Himaláje, abyste zjistili, proč váš život nedává smysl a pak během jednoho okamžiku zjistíte, že příčinou většiny vašich emocionálních problémů je, že jste gay a navíc zamilovaný do svého úhlavního nepřítele, Smrtijeda… a vůbec parchanta a bastarda, který je vlastně… vůbec … hrozně sexy kluk. Fuj. Harry se sesunul k zemi.

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Den odhalení